Příprava na cestu je důležitá fáze cestování, někdy ji ale podceňujeme. Asi bych měl vysvětlit, co takovou přípravou myslím. Samozřejmě je to vše kolem trasy, letenek, ubytování, také kolem oblečení, pojištění a dalších nutných položek. V tomto příspěvku mám na mysli něco, co možná hodně cestovatelů zanedbává – kulturní souvislosti a vazby naší cesty.
Kdybychom měli na cestování a poznávání opravdu hodně času, asi bychom si dopřáli luxus a vyjeli na nějakou potenciálně zajímavou destinaci jen tak, bez příprav. Nějakou dobu bychom tam pobyli a nechali na sebe působit všecko okolo. Po návratu domů bychom si utřídili vjemy a dostudovali zajímavé věci. Pak bychom vyjeli znovu už za tím, co nás zaujalo. To je samozřejmě zcela nereálný scénář, i když by se asi líbil i vám. V běžném životě musíme tuto pionýrskou cestu nechat na někom jiném.
Prvotní dávku informací k dané zemi nebo oblasti by nám měl dát cestovní průvodce, tedy knížka. Ten poněkud ztratil na atraktivitě díky internetu, ale je stále nezastupitelný pro ucelenou informaci o kultuře, historii a přírodě. Jednotlivosti si snadno najdeme v počítači, ale rychlou a komplexní informaci dá průvodce.
Je potřeba se připravit i jazykově. Angličtina je sice základ, ale rozhodně nestačí. To platí zejména u velkých kulturně-jazykových skupin, kde roli společného jazyka plní historicky španělština nebo portugalština či ruština. Je sice pravidlem, že letiště a jiná velká turistická místa angličtinu poberou, ale dále už většinou nemáte šanci. Neznalostí jazyka se ochuzujeme o jeden z nejkrásnějších zážitků a to je kontakt s normálními lidmi. Někdy není jasné, jestli oni více zajímají vás nebo obráceně. I několik slov, kterým od vás porozumí, dokáže fantasticky prolomit ledy.
Také si dejte práci s nastudováním hlavních světových náboženství. Oproti české kultuře je ve světě mnoho rozdílů. Kromě úplně jiných náboženství, která u nás třeba ani neznáme, je to hlavně přístup lidí k víře, který opravdu není formální. Obojí je třeba respektovat. Náboženství se promítá i do velmi praktických činností, které se určitě dotknou každého cestovatele – oblečení, jídlo, svátky. To vše má svá tabu, která musíte nejprve znát a až pak je můžete, respektive musíte, respektovat.
Pro mne osobně je tím nejkrásnějším zážitkem přijetí cestovatele do místní komunity nebo rodiny. V masové turistice to odbydete možná tak vyplnění formuláře na recepci a prohozním několika formálních vět se školeným personálem, ale individuální cestování má v tomto skutečný a opravdový rituál. Nemusí jít nutně o předávání korálků a jiných dárků jako z rodokapsů, ale jde o naplnění důležitých sociálních principů, které jsou vždy v nějaké formě přítomné v každé kultuře. Abychom se dostali až sem, musíme zdárně zvládnout v základní komunikaci vše, co jsme si teď popsali. Vše je většinou zakončeno společným jídlem.
Dnešní on-line svět skýtá skvělé možnosti jak zachovat vybudované vztahy, vaši přátelé jsou jistě všichni na nějakých sítích a tak občas nějaká drobná zprávička potěší. Jen si potvrdíte, že všichni tvoříme jeden celek.